ŠOK: Atentát na Heydricha byl proveden jinak, svědci nevypovídali pravdivě!

Vážení čtenáři přinášíme vám naprosto exkluzivní rozhovor s naším tajným zdrojem ve Velké Británii, který měl být údajně velmi blízko výcviku parašutistů, kteří nás zbavili 3. nejmocnějšího muže Říše.

Pouhý rok a jeden týden po atentátu zjišťujeme, že svědci, kteří byli přítomni atentátu ve zmatku pravděpodobně neúmyslně změnily podobu atentátu, tak jak doopravdy proběhl.

V následujícím naprosto ojedinělém rozhovoru s naším zdrojem, vám poskytneme informace, které vám vyrazí dech, ale zároveň ukáží, jak moc jsme se mohli v bádání po přesné rekonstrukci mýlit.

Co je ve Vaší verzi Atentátu jiné? V čem se liší od té, kterou jsme dosud znali?

Podívejte se. Představte si, že stojíte úmyslně tváří v tvář těžké limuzíně. Budete do ní pálit samopalem hlava nehlava, nebo jí nejdřív vyhodíte do vzduchu a poté postřílíte to co zbylo?

Nevím nyní, kdo dělá rozhovor, ale asi bych si byl jistější s tou výbušninou.

Přesně tak, pouze sebevrah by se postavil proti těžké limuzíně a začal střílet. Obzvláště, pokud se jedná o člověka speciálně vycvičeného pro, řekněme, atentát. Josefu Gabčíkovi se zasekl samopal a Jan Kubiš za něj duchapřítomně zaskočil hozením bomby. Tak jsme znali atentát na Reinharda Heydricha, nejvýznamnější akci protinacistického odboje. Avšak logickým postupem se zdá být – nejdříve bomba, potom střelba. Co neodpálíte, doděláte střelbou.

Máte však pro taková tvrzení nějaké důkazy? To, že se Vám to zdá logické přece absolutně nevyvrací výpovědi svědků, kteří čin popisovali.

To je právě to.  Kubiše s Gabčíkem jsme ve Skotsku vycvili tak, aby první bombou zastavili automobil, druhou zlikvidovali jeho osádku a samopalník měl v případě potřeby akci dokončit dávkou. Nikdo z nás neučil parašutisty střílet přímo na auto - s tím se nepočítalo. Při intenzivním výcviku ve Skotsku v roce 1942 vyváděli parašutisté Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem svého britského instruktora Petera Wilkinsona, špičkového britského instruktora, z míry. Za nic na světě se nemohli trefit maketou granátu do jedoucího automobilu.

„Proč jen vy Češi nehrajete kriket jako naši kluci. Ti se trefují při každém hodu,“ láteřil Wilkinson. Kubiše s Gabčíkem to motivovalo ještě k větší dřině v přípravách na atentát.

A s tím, jak se postupně zlepšovali, začaly krystalizovat i jejich role v chystané akci proti architektovi holokaustu a třetímu muži nacistické říše Reinhardu Heydrichovi. Impulzivní Gabčík se ukázal jako skvělý a pohotový střelec, rozvážný a trpělivý Kubiš vynikal v práci s trhavinami.

Bylo rozhodnuto: Kubiš zastaví mercedes s Heydrichem bombou v příhodné zatáčce, podle možností hodí do auta i druhou pumu a Gabčík vše dokončí dávkou ze samopalu. Třetí bomba byla určena pronásledovatelům při ústupu parašutistů z místa atentátu.

No dobře, ale stále jsou již zmíněné výpovědi svědků!

Svědci mohli ve velkém stresu vypovídat jinak, navíc v obou směrech se zrovna pohybovali tramvaje a jedna zastínila právě limuzínu a ta se objevila před překvapeným Gabčíkem. Proto mohli svědkové tvrdit, že se nejdřív střílelo.

To jistě dává všechno smysl, ale nezapomeňme, že Heydrichova limuzína projížděla ostrou zatáčkou tak blízko parašutistů, že je mohl výbuch bomby ohrozit.

Jistě, to by mohl být jediný důvod, proč by parašutisté dali přednost střelbě, ovšem jisté je jedno. Gabčík nevystřelil. Ať byl důvod jakýkoliv, tak nevystřelil. Navíc, vůz měl zpoždění a míchaly se tam, jak jsem již říkal tramvaje, a proto mohl být sám Gabčík velmi překvapený tím, že se před ním limuzína objevila. Ovšem stále se můžeme je dohadovat. Ale z výcviku, na kterém jsem se podílel Vám mohu naprosto s jistotou říci, že se připravoval podle logiky. Tedy nedjříve dvě výbušniny, poté střelba.

Děkuji za rozhovor.

Dále citujeme ze zprávy vyšetřovatelů gestapa: „V té chvíli přiskočil nějaký muž a z minimální vzdálenosti vrhl na automobil bombu.“