Páni z Koldic je jméno staré panské rodiny, která pocházela z Míšně a v Čechách se usadila ve 14. století. Půlený štít měl v horní polovině černého lva, v dolní pošikem umístěné zlaté a černé pruhy.
Na začátku 12. století věnoval císař Jindřich V. předkovi rodu Janovi, město Koldice (Kolditz v Sasku). Nositel oblíbeného jména v rodě Timoteus (Těma), ovšem v pořadí již několikátý, se dostal až do služeb Jana Lucemburského a často s ním putoval po jeho rytířských i válečných kláních v cizině. Kromě toho však ještě vykonával úřady v Míšeńsku. Král Jan mu dal v léno Krupku s doly a Trmice.
Syn Těma (jak jinak) byl od roku 1355 fojtem* Horní Lužice a potom vratislavským hejtmanem. Měl pět synů, kteří zdědili statky v Míšeňsku, Václav držel Krupku. Těma se stal biskupem míšeňským, ale příliš svému úřadu nevěnoval a k tomu se ještě zadlužil. Albrecht vlastnil se svým synovcem Hanušem Krupku Bílinu, ale Bílinu mu uzmuli husité. Obdržel ji zase zpět až v roce 1434. Také on zastával úřad fojta v Horní Lužici i svídnického hejtmana (dnes v polském Slezsku). Majetek v Čechách se potom dělil mezi Albrechta a Těmu.
Těma po svém bratrovi, který brzy zemřel, držel Krupku, Bílinu a Jiřetín, byl hejtmanem v Litoměřicích, avšak "dobrodružnými jízdami a nehospodářstvím všechno jmění své rozmrhal". A tak musel většinu statků zastavit a postupně je prodávat. Když v roce 1503 zemřel, zůstaly po něm jenom dluhy. Byl poslední svého rodu. Pověst o Krupce říká, že zde v noci duch bývalé zámecké paní objíždí hrad s psím spřežením. Při vstupu do hradního nádvoří tu byl také náhrobní kámen Sabiny z Vřešovic, dcery jednoho z Koldic. Zemřela prý velice mladá žalem, když její otec dal rytíře, kterého milovala, zrádně zabít. Jednou za sto let prý Sabina ožije, bloudí po hradě a všude hledá svého milence.
fojt - rychtář